Kultura

Gilgameš v podání Jaroslava „Achaba“ Haidlera Kromě hraní muziky a zpívání jsem po vysoké škole asi dva roky hrál divadlo s brněnským divadelním souborem "Skřivani" Jaroslava "Achaba" Haidlera. Bral jsem to docela vážně a nejvíce mě vzalo vystoupení s "Eposem o Gilgamešovi" na nádvoří hradu Buchlov či mezinárodním festivalu v Krakově. Dokonce jsem Achaba zaskakoval v hlavní roli Gilgameše na brněnské Leitnerce, což bylo traumatizující s přihlédnutím k mé bídné paměti a pouze třem dnům na nastudování role (a k textově náročné závěrečné scéně Gilgameše v rouše "Adamově").

Jinak pasivně - mám rád underground, spíš klubové věci, z „velké“ kultury snad jen vrchol ledovce.

Svátkem bývají představení malých divadel. Chytlo mě třeba Hadivadlo od Jáno Sedala Zpátky a zase tam, s M. Danielem v hlavní roli nebo Někdo přijde od Jona Fosse na Malé scéně Mahenky se skvělou Toni Talackovou a Lubošem Veselým či naposledy Faust (Faust je mrtvý) - M. Ravenhilla v režii J. Pokorného v Hadivadle (prý hra roku 2000), kde Pavel Liška hraje nádherně ulítlého rappera. Pražákům se povedla Zahrada rajských potěšení. Občas si troufnu i na „kamenné divadlo“, ale nepamatuji se, že by zde něco stálo za zapamatování.

Mám rád muzikály – živě mi sedl nejvíc pražský Jesus Christ Superstar, neživě Evita, Hair, Cats, West Side Story. Za jedničku v muzikálové muzice považuji Andrewa Lloyda Webbera. Chybí mi v Brně silný moderní balet. V Praze jsem se skoro zbláznil na moderním baletu v podání White Oak Dance Project Mikhaila Baryshnikova. V jednu chvíli při vystoupení Mikhaila s jeho žákyní Raquel Aedo a doprovodem skvělého violoncellisty jsem byl docela naměkko. Asiže.

Rád chodím na klubové filmy do kina ART, ale většinou mívám spíš „domácí kino“, docela často i s přáteli. Miluju klasiku od Kusturici, Tarantina, brášků Coenů, Wenderse, Scorseseho, Bessona, Altenborougha, Redforda, a jiné. Ale po vypětí pracovního dne nepohrdnu ani jednodušší, ale dobře udělanou „hollywoodskou podívanou“, jako je Titanic či Gladiátor.

Hodně mě bere poslech dobré muziky. Nejsilnější je to se sluchátky v ušáku, ale častěji se k ní dostanu v autě nebo s discmanem na kole, při tréninku na horostěně či ve fitness. Moji nejmilejší jsou už celé roky v neotřesitelném postavení hvězdné trojky – Peter Gabriel, Bob Dylan a sešlost skvělých kapelníků Crosby, Stills, Nash and Young. Z dalších se mi neoposlouchají - Sting, Paul Simon, Phill Collins, Tom Waits, John Lee Hooker, Donovan a náš nenapodobitelný Václav Redl. Zamilované kapely - Bad Company, U 2, Live, The No Smoking Orchestra Emira Kusturici, staří Genesis, The Doors. Ze ženských stále vedou Joni Mitchell, Alannah Myles, Alanis Morrisette, Mari Bovine, Patti Smith, Sheryl Crow, Loreena Mc Kennitt, Jana Kirschner či Lenka Dusilová. Hodně silný je projekt Buena Vista Social Club. Rád poslouchám kytaru Carlose Santany nebo Paco de Lucíi. Klavírní „Piano“ od Michaela Nymana mně dostává pořád.

Rád nasávám energii na rockových, folkových i vážných koncertech – z nejlepších byl asi Bob Dylan, Peter Gabriel, Sting, Paul Simon, Paco de Lucía, Sinéad O´Connor, Oldřich Janota, Marsyas, Nerez, Václav Redl, Jaroslav Nohavica a Boo.

Mám rád tanec na každou dobrou a rytmickou muziku, tedy něco jako je Nirvana, Pražský výběr, Oumou Sangaré, Enrico Iglesias, Paco de Lucía nebo etno a tak. Obdivuji španělské flamenco - hudbu i tanec, a je docela dobře možné, že se jednou (v tomto či příštím životě) přihlásím na půlroční stáž na Universitě flamenca v Granadě. Zatím zkouším tancovat jen jako amatér, nebo se vybíjím při rockové muzice na párty či na koncertech.

Stále míň se dostávám k oblíbeným kníhám (nejspíš čekají, až zpomalím). Občas, po kouskách a na střídačku čtu to, co mi zrovna leží na nočním stolku. Nejraději mám Saroyana, Hrabala, Fulghuma, Vonneguta, Merleho a beatnickou poezii od Hraběte či Ferlingettiho.