Poezie - próza

Škoďák Nejspíš jsem nenapsal nic zvláštního, co by se „mělo tesat“. Ale kdykoliv jsem psal, bylo moje srdce obrovské a zářilo jako slunce. Vím to. Byl jsem přece u toho.

Básní snad bude přibývat, protože s léty nevysychám, naopak. A Střípky pro Terezku? Jsou to obrázky mého života, zachycené mýma očima a mou neurovnanou pamětí, které budu dopisovat ve chvílích, když bude čas se na chvíli zastavit a vzpomínat. Obrázky už asi nebudu psát „pro Terezku“, ale pro sebe a pro své přátele a blízké.

Lawrence Ferlinghetti, Moderní poezie je próza:
„Listuji velkou antologií současné poezie a mám dojem, že ten „hlas, který v nás je velký“, ozývá se v nás většinou hlasem prózy, i když typograficky upravené jako poezie. Čímž nechci říct, že je prozaický nebo ne dost hluboký, čímž nechci říct, že je mrtvý nebo že umírá, že nemá půvab nebo že není krásný nebo dobře napsaný, že není vtipný a statečný. Je to velice živá, velice dobře napsaná, půvabná a vitální próza – próza, která se obejde bez berliček interpunkce, próza, jejíž syntax je tak jasná, že může být rozepsaná přes celou stránku, v otevřených formách a otevřených kompozičních polích, a pořád to bude velice jasná, velice krásná próza. A to, že je typograficky upravená jako poezie, znamená, že se oba intelekty, jak básnický, tak prozaický, maskují do navzájem vypůjčených šatů.
Až bude někdo procházet budovami naší prózy v jednadvacátém století, možná že se ohlédne a užasne nad tím zvláštním věkem, který poezii dovolil vykračovat si v rytmech prózy, a přesto tomu dál říkat poezie. Moderní poezie je próza, poněvadž hovoří stejně piánko jako kterýkoli muž či žena z velkoměsta, jejichž životní energie je ponořena do městského života. Moderní poezie je próza, poněvadž jí chybí duende, temný duch země a krve, chybí jí duše temné písně, chybí jí vášnivost hudby. Miluje beton, stejně jako moderní sochařství. Jako minimální umění se omezuje na minimum emoci ve prospěch tutlané ironie a samozřejmě intenzity.   ...“

Střípky pro Terezku - obrázky ze života


Poezie